Veselé Velikonoce!

Možná jste zaregistrovali, že jste tu během posledních dvou měsíců nic nezaregistrovali. Pokud někdo očekával krizové online zpravodajství a baterii článků na téma „jak přežít koronavirus“, musel být zklamán. Selfee je totiž o strategii a tu je třeba připravovat v době relativního klidu. V době krize pak buď strategii máte, nebo ne. Pokud ji máte, tak ji jenom zkontrolujete, upravíte na konkrétní situaci, dosadíte vstupní informace a „zapnete“. Pokud strategii nemáte, je na přípravu pozdě a s největší pravděpodobností se zařadíte do davu občanů beroucích obchody útokem, nebo nad celou situací rezignovaně mávnete rukou.

Veselé Velikonoce!

Pokud máte dobrou strategii, máte většinou i prostředky, protože jste si je opatřili v rámci nějakého koncepčního rozvoje svých kapacit pro „management mimořádných situací“. V krajním případě doplníte některé specifické položky při prvních známkách blížící se krize. Bystře se zachoval například šéf pražských strážníků, který když v lednu slyšel ministra zdravotnictví vykládat, jak nic nehrozí a všeho je dost, použil tu věc mezi ušima a obratem nakoupil zásoby ochranných prostředků za třičtvrtě mega. Nicméně je třeba podotknout, že tak učinil v hodině dvanácté, což se nemusí vždycky podařit. O tom se ostatně přesvědčila řada amerických občanů, kteří tváří v tvář koronavirové krizi a rostoucí kriminalitě dospěli k rozhodnutí pořídit si zbraň k ochraně své rodiny.

Teď je důležité, co bude dál. Zatím to vypadá, že český stát alespoň v úvodní fázi dokázal (dobře: plus mínus) dostát tomu, proč byly státy kdysi zřízeny, totiž zajištění bezpečí (dobře: relativního) svých občanů. Ano, byla kolem toho řada zmatků, politikaření a dalších věcí, ale v porovnání se zeměmi na západ od našich hranic jsme na tom pořád relativně dobře. Což se bohužel nedá říct o valné části zbytku světa. Kromě toho, že se na celém světě nedostává ochranných prostředků se taky v řadě tzv. „rozvinutých“ zemí nedostává zdravého rozumu. Ne že by u to u nás byla kdovíjaká hitparáda, ale zaplať Pánbůh za to, co máme. V méně rozvinutých zemích se ještě navíc nedostává moderních lékařských technologií. A všude na světě se tak nějak z principu vždycky nedostává peněz. Tohle všechno samozřejmě bude mít závažné důsledky.

Koronavirová krize v plné nahotě odhalila impotenci Evropské unie, která nejdřív nebyla schopná reagovat vůbec, pak kritizovala členské státy za „nesolidární“ přijímání karanténních opatření, aby je následně kritizovala za přípravu k jejich uvolňování. Za zmatenými výroky evropských „vůdců“ byla vidět naprostá nekompetence a odtrženost od reality v kombinaci s naléhavou potřebou vykázat nějakou činnost. Opět, jako už tolikrát v historii, se ukázalo, že jedinou entitou, která dokáže efektivně chránit bezpečí občanů, je národní stát. Koronavirová pandemie tak má na bruselskou říši výrazně destabilizující vliv dost možná se stane spouštěčem jejího kolapsu. Což pravděpodobně neproběhne bez potíží a je na místě připomenout úsloví o tom, že umírající kobyla nejvíc kope. Pokud EU krizi nějakým řízením osudu ustojí, vyjde z ní zásadně oslabena a o to větší bude mít apetit. Její vůdci dobře vědí, že hrají o přežití. Je tedy třeba připravit se na lítý boj a další masivní snahy o omezování občanských svobod a regulování kdečeho pod značkou #spolutozvladnem.

Ukázalo se ovšem i to, že existence národního státu je podmínka nutná, nikoliv postačující. „Západní“ státy zblblé nejrůznějšími ideologiemi a hlavě dekádami bezpečí a blahobytu prokázaly zásadní nedostatek pudu sebezáchovy a to jak na úrovni jednotlivců, tak celé společnosti. Rozhodující roli zde hrála především absence recentních zkušeností se závažnějšími průšvihy a po generace pěstovaný falešný pocit bezpečí, protože „tohle se přece u nás, ve staré dobré Anglii, nemůže stát“.

Pro další strategii rodiny či jednotlivce bych si dovolil z dosavadního vývoje vyvodit následující závěry:

1) Krize prokázala, že životní styl založený na myšlenkách prepperství, rozpadlictví, survivalu, či jakkoliv jinak tomu chcete říkat, není úchylka několika paranoidních pošuků, ale efektivní systém managementu rizik optimalizovaný pro potřeby a možnosti průměrné české domácnosti. V době, kdy „jetojenchřipečkáři“ sháněli respirátory a obviňovali „panikáře“, že jim je vykoupili, praktičtí Rozpadlíci v klidu doma vychutnávali kvalitní lihovinu.

2) Součástí systému krizové připravenosti by měl být také systém včasného varování založený na sledování a vyhodnocování veřejně dostupných informací. Tím se myslí sledovat média a nebát se myslet „out-of-the-box“. Ještě v lednu se daly ochranné pomůcky pořídit na trhu za běžné ceny. Přitom už tehdy byl dostatek informací o tom, že Čína epidemii nezvládá. Jde o to, mít důvěru ve svůj úsudek a nenechat se odradit masou.

3) Pandemický scénář je reálnou hrozbou. Tentokrát jsme měli štěstí v neštěstí, protože smrtnost viru není třeba 50 %. Ale mohla by být. Kombinace vysoké smrtnosti a dlouhé inkubační doby by byl opravdu problém. Už před pěti lety o tom mluvil třeba Bill Gates. Nelze ovšem pominout ostatní scénáře a redukovat krizovou připravenost jen na problém pandemie. To by mohlo být „přípravou na minulou válku“.

4) Ve střednědobém horizontu se celý svět bude s krizí nějakým způsobem vyrovnávat. V Evropě můžeme očekávat pokračování zápasu o budoucnost národního státu, či jeho rozpuštění v nadnárodních byrokratických strukturách. Riziko pandemie může být zneužito k propagandistickým účelům a omezování svobod podobně, jako klimatické změny.

5) Po bitvě vstanou celé šiky generálů, kteří budou s kávičkou v ruce kritizovat a rozumovat, co se mělo udělat jinak. Bude třeba oddělit konstruktivní kritiku od snah o vytřískání politického kapitálu a oblíbeného hledání obětních beránků. Nápověda: Konstruktivní kritika se nezabývá až tak velice tím, kdo za co může, ale spíš tím, jak to příště udělat lépe. Třeba mít ve skladech SSHR dostatek ochranných prostředků.

6) V řadě zemí mimo Evropu se pandemie teprve pořádně rozjede, což společně s ekonomickými dopady může vést k ještě větší destabilizaci už tak nestabilních regionů, vzniku nových lokálních konfliktů či humanitárních krizí a k dalšímu zesílení tlaků na migraci do Evropy.

7) S největší pravděpodobností nás čekají ještě zajímavé časy. V nejistých dobách se obecně vyplatí investovat do potenciálně nedostatkových komodit s dobrou směnitelností (ochranné prostředky, alkohol, mýdlo, trvanlivé potraviny, cigarety, čokoláda), zásob základních potravin, technologií (ruční mlýnky na cokoliv, solární panely, vařiče, zbraně), nemovitostí a dlouhodobých uchovatelů hodnoty (zlato, známky, umělecká díla). Investujte svůj čas do dobrých vztahů v rámci rodiny a obce. Úplně nejlepší investice jsou chvíle strávené s vlastními dětmi.

8) Alespoň dočasně by se mohl zvýšit zájem běžných občanů o problematiku krizové připravenosti. Lidé by alespoň nějakou dobu mohli více naslouchat věcným argumentům. Vědomí, že potenciální krize může reálně ohrozit vás a vaši rodinu, je lepším argumentem než hromada statistik.

9) Výše uvedeného je třeba v maximální možné míře využít k popularizaci krizové připravenosti v nejširším významu toho slova. Počínaje tvorbou krizových zásob a scénářů, konče osvětou v oblasti držení zbraní.

10) Je třeba se nezbláznit. Život je krásný a stojí za to jej žít s úsměvem. Vysvětlete už někdo těm vystrašeným lidem tam venku, že preppeři nejsou depresivní paranoici s hrůzou vyhlížející konec světa, ale úplně normální lidi, kteří se umí radovat z přítomnosti. A nebojí se budoucnosti. Ne navzdory svému prepperství, ale právě díky němu. Nikdo se nedokáže stoprocentně připravit na všechno. Jde o to efektivně využít své zdroje a udělat maximum možného.

Veselé Velikonoce!