Soběstačnost, zbraně a zákony

Kvalitní zbraňová legislativa je nutnou podmínkou k posilování soběstačnosti a resilience na úrovni jednotlivců, komunit i celé společnosti. Důsledná kontrola držení zbraní je v zájmu jejich majitelů a rozhodně není v rozporu s právem držet zbraň. Představa ozbrojeného občana jako militantního pošuka, který se třese na to, aby si mohl zastřelit svého imigranta, je těžce mimo realitu. Stejně jako mediální výkřiky o domobraně, nebo „flintě do každé rodiny“.

Pořízení střelné zbraně je krokem, ke kterému se dřív nebo později dopracuje většina lidí, kteří to s vlastní soběstačností při mimořádných událostech myslí vážně. Zkušenosti ze společností, ve kterých došlo k mimořádným událostem velkého rozsahu[1] jednoznačně ukazují, že schopnost ochránit sebe a své nejbližší vlastními prostředky může být v případě krajní nouze velmi důležitá. Přitom je však třeba mít na paměti, že otázka držení zbraní je celospolečensky závažné téma.

V současné době bohužel může mít „nezúčastněný divák“ v důsledku obecně rozšířené mediální zkratky pocit, že legální držitelé zbraní jsou banda militantních magorů, kteří by byli nejradši, kdyby se pistole mohly prodávat jako housky na krámě. Lví podíl na tomto stavu mají částečně masivně rozšířené mediální dezinterpretace, částečně snaha některých politiků o vlastní zviditelnění. Příkladem za všechny budiž výkon České televize z podzimu 2017, kdy tato veřejnoprávní instituce opakovaně strašila lidi tvrzením, že novela ústavního zákona o bezpečnosti republiky dá držitelům zbraní právo zasáhnout(!) k zajištění bezpečnosti státu (zdroj). Přitom navrhovaný text zákona nic takového neobsahoval a ani to nikdo nechtěl. Přestože odborná veřejnost opakovaně na tuto dezinterpretaci upozorňovala, ČT a někteří politici úspěšně děsili veřejnost horory o tom, že držitelé zbraní budou střílet podezřelá individua podle vlastního uvážení jako na divokém západě (zdroj).

Není divu, že z takových představ běhá normálnímu člověku mráz po zádech, jakkoliv jsou naprosto nereálné. Ve skutečnosti nic nemůže být vzdálenějšího realitě. Držitelé zbraní jsou totiž vesměs myslící lidé, takže si umí spočítat, co je pro ně nejvýhodnější. Zkuste počítat s námi.

Proto jsme otroci zákonů, abychom mohli být svobodní.

Latinské přísloví

Zákony regulující držení zbraní jsou v dlouhodobém horizontu výsledkem společenské poptávky. Poptává-li většina společnosti zákony benevolentní, dříve nebo později se najde politická síla, která její přání vyslyší. A naopak. Jedním extrémem je prakticky naprostý zákaz držení zbraní (Velká Británie), druhým extrémem jsou ony „housky na krámě“ (některé státy USA). Problém je v tom, že oba extrémy jsou dlouhodobě nestabilní a mají tendenci generovat mimořádné události.

Na statistikách kriminality lze dokázat, že příliš striktní zbraňové zákony mají za důsledek nárůst násilné kriminality, protože pachatelé se nemusí obávat, že se jim oběť ubrání legálně drženou zbraní (zdroj). Příliš benevolentní zákony bez důsledného prověřování potenciálních držitelů zase generují pověstné americké školní masakry.

Čeští držitelé zbraní velmi dobře vědí, že jakákoliv mimořádná událost spojená s legálně drženou zbraní vede vždy ke zvýšení společenské poptávky po přísnější regulaci. Problém je v tom, že každý systém má určitou spolehlivost, která může být vysoká, ale nikdy ne stoprocentní. Od určité míry spolehlivosti se prostě k lepším výsledkům „proregulovat“ nelze.

V zájmu držitelů zbraní tedy je, aby takových mimořádných událostí bylo co nejméně. A protože pravděpodobnost excesu přímo závisí na počtu držitelů a na kvalitě jejich prověření, v zájmu stávajících držitelů rozhodně není, aby se ke zbrani dostal kde kdo. Naopak, racionální, spolehlivá a důsledná kontrola je to, co potřebují legální držitelé zbraní ze všeho nejvíc, pokud se stávající funkční systém nemá vychýlit do některé z extrémních poloh. Ukázkovým příkladem toho, jak může dopadnout selhání špatně prověřeného jednotlivce, mohou být mediální a následně i legislativní důsledky střelby v Uherském Brodě (2015, zdroj).

Česká legislativa je ve světovém měřítku považována za špičku, protože je velmi vyvážená a především dlouhodobě stabilní. Díky kvalitním zákonům je dnes v Česku legálně držená zbraň statisticky desetkrát bezpečnější než legálně držený automobil (zdroj). Bohužel, tím co tento systém hrozí vychýlit z rovnováhy, je výplod evropských úředníků napsaný na základě politického zadání, ovšem bez odborné znalosti této poměrně obsáhlé problematiky.

Poznámky:

[1] Např. ekonomický kolaps v Argentině (1999 – 2002), občanské nepokoje a rabování po hurikánu Katrina v New Orleans (2005), a další.

Foto: Pixabay.com pod licencí CC0