Nůž

Řešil jsem kdysi s Václavem Cílkem jakousi pracovní zálěžitost a protože se oba zajímáme o jeskyně, hovor se logicky stočil tímhle směrem. Není žádným tajemstvím, že mezi jeskyňáři se odjakživa pohybovala spousta „podvratných živlů“ – rozuměj lidí, kteří se nehodlali nechat svázat představami establishmentu o té jediné správné formě demokracie. (Tehdy se označovala adjektivem „lidová“.) Takže především v kraji mezi Prahou a Berounem měl člověk poměrně slušnou šanci potkat lidi podobné krevní skupiny. Krásně o tom píše Přebral. [1]

A protože s touhle svobodomyslnou formou existence odjakživa velice úzce souvisel i pobyt v přírodě, došla řeč i na tohle. I na to, jak dneska leckterý mládežník neumí rozdělat oheň. A taky na vybavení.

„Ukažte mi, jaký máte kapesní nůž,“ povídá najednou pan doktor. Sedíme v kavárně v centru Prahy, krátce před polednem jsme jediní hosté. Opatrně sahám do pouzdra na opasku a vytahuju svůj švýcarák. Servírka, která nám právě přinesla kávu ji klidně pokládá na stůl. Nedá mi to a musím se podělit o asi rok starý zážitek z jednoho vídeňského hotelu. V té zemi mají příborové nože extra bezpečné, teda tupé, a spořádaný hotelový host tam asi snídá rohlíky vcelku. Nebo si máslo namaže na chleba. Nebo nevím. Každopádně, když jsem tam tehdy vytáhl tuhle skoro hračku, abych si rohlík podélně rozřízl, dívali se na mě jak na vraha a málem mě nechali vyvést.

Pan doktor se směje a následuje asi půlhodinová debata o tom, čemu se v survival kruzích říká „EDC vybavení“. Když jsem se pak vracel zpátky do kanceláře, napadla mě jedna věc. Cílek je člověk, který se na vás vždycky dívá takovým tím naivně pátravým pohledem a když mluví, tak jste dost často na pochybách, jestli to myslí vážně, nebo si dělá srandu. Tutově to je záměr. Snažil jsem se vybavit si jeho výraz, když po mě chtěl abych mu ukázal svůj nůž. Nevinná zvědavost s bystrým mozkem a detailním pozorovacím talentem v pozadí. Došlo mi, že jsem stejně tak mohl vytáhnout bowiák, půlmetrový kinžál, nebo zavírací rybičku. Jediné, co jsem nesměl vytáhnout bylo – nic. Možná se mýlím, ale moc bych za to nedal, že mě ten starý lišák zkoušel.

Zdroje:

[1] Pohunek, J. 2007: Lomy Amerika – etnografie Země nikoho, in: Český kras XXXIII, s. 44-55. Dostupné zde.

Foto: Pixabay.com pod licencí CC0