Jídlo do terénu

V předchozím článku o balení výstroje jsme nakousli (doslova) otázku potravin vhodných do batohu. Stravování pod širým nebem je poměrně komplexní problematika a tak jako v jiných oblastech, i zde platí, že každý k ní přistupuje trochu jinak a univerzální recept neexistuje. Nicméně ani v této oblasti naštěstí nepřestávají platit přírodní zákony a tak lze formulovat několik obecně platných zákonitostí, na které je dobré při přípravě myslet.

Při sestavování jídelníčku, který poneseme na vlastních zádech nám pochopitelně jde (kromě chuťových preferencí) o to, dostat maximum energie do minimální hmotnosti. Kromě maximální „energetické hustoty“ od terénního jídla požadujeme také jednoduchou přípravu a jistou minimální trvanlivost. Výhodného poměru energie / hmotnost můžeme dosáhnout výběrem energeticky výhodných potravin. Jenže energeticky nejvýhodnější potraviny nebývají příliš trvanlivé. Ty trvanlivé zase nebývají energeticky výhodné. Vydatné potraviny jsou těžké, protože obsahují hodně vody. To lze vyřešit dehydratací, ale dehydratované potraviny zase většinou potřebují před konzumací vodu doplnit a přinejmenším prohřát. A když už to nepotřebují (třeba sušené maso nebo ovoce), tak fajn, ale ta voda v nich prostě není, takže jí musíte o to víc doplnit pitím. Zkrátka tyhle požadavky jsou do značné míry protichůdné a vždycky bude záležet na konkrétní situaci, kterým z nich dáme přednost.

Pro pobyt v náročném terénu bez použitelných vodních zdrojů v klidu použijeme těžké a vydatné potraviny obsahující vodu, protože bychom ji do jídla a organismu stejně museli doplnit zvlášť. Na druhou stranu v běžných podmínkách středoevropské divočiny se s nedostupností lokálních vodních zdrojů lze setkat jen zřídka a pro dobře vybaveného cestovatele prakticky vůbec. Pro většinu aktivit v tuzemských podmínkách tak lze s doplňováním vody z místních zdrojů počítat.

Na šachtach su take hromske zakony, že jak neni špeku, tak něsu vykony.

Staří trempové i staří horníci velmi dobře věděli, že jednou z energeticky nejvydatnějších potravin je špek, případně slanina. (Energetická hustota okolo 3000 kJ / 100 g.) Na špeku, chlebu a cibuli lze v zimě uspokojivě fungovat klidně týden. Problémem špeku je jeho velmi nízká trvanlivost v běžných (neřkuli letních) teplotách. O něco lépe jsou na tom s trvanlivostí trvanlivé salámy (okolo 2200 kJ / 100 g), ale ani ty se nedají jíst pořád. Na víkendový vandr dobré, ale skladovat to půl roku připravené v batohu fakt nechcete.

Dobrým a relativně trvanlivým zdrojem energie jsou ořechy (kolem 2800 kJ / 100g), sušené ovoce, či čokoláda (kolem 2000 kJ / 100g). To všechno jsou ale pořád studené věci a člověk potřebuje i něco teplého do žaludku. A tady přichází zásadní rozhodnutí: Vařit, nebo ohřívat? Jak často a na čem? Vaření je časově a energeticky náročné. Rozdělání ohně může být výrazně demaskující. K ohřátí hotového pokrmu stačí malý vařič či dnes tolik populární samoohřívací pytlík. V pytlíku si ovšem neuvaříte vodu čaj. Takže jsme zase na začátku – je třeba si nejdřív ujasnit pro jaký účel si jídlo sestavuji, co očekávám a co jsem ochoten akceptovat.

V našem modelovém případě mějme následující zadání: Hledáme jednodenní potravinovou dávku pro pohyb ve středoevropských přírodních podmínkách, která bude v počtu dvou kusů (tj. jídlo na 48 hodin) uložena v pohotovostním zavazadle při pokojové teplotě. Požadujeme minimální hmotnost a dostatečnou trvanlivost (alespoň jeden rok). Počítáme s použitím ešusu a vařiče, protože stejně bude potřeba na čaj a kávu. Nejsme snajpr číhající na cíl ani voják na misi, ale taky o nás nemusí každý v lese vědět, takže oheň možná bude, ale možná taky ne. Co v takové situaci do batohu?

Potravinové dávky a bezplamenné ohřívače

Ponecháme-li stranou legendární kádéčka z dob ČSLA, můžeme dnes vybírat z hotových balíčků vojenské i civilní provenience. Jejich kvalita může být různá, ale jedno mají společné: Jsou obrovské, těžké a obsahují nesmyslné množství nesmyslů jako například: Kávový extrakt á 2g, čaj porcovaný á 1,75 g, cukr porcovaný á 5g, multivitaminový nápoj 6g, instantní nápoj ovocný 45g, sůl jedlá balená 2g, víceúčelový papír, návod na ohřívání hotových pokrmů, plastový příbor, seznam komponentů BDP, a tak podobně. Vrcholným kouskem, na který jsem narazil v polské potravinové dávce Arpol bylo tuším 200 ml NEPITNÉ vody k aktivaci bezplamenného ohřívače. Cukr, sůl, kávu a čaj si normální člověk zabalí do ešusu nebo extra v některé z mnoha variant plastových tub, počínaje „popelnicí“ od kinofilmu, přes tuby od šumivých multivitamínů po dózy od Marťánků, Celaskonu a podobných výživových nezbytností. Všechno ostatní jsou zbytečnosti. Jen pro informaci: Hmotnost jedné dávky BDP II je 1600 gramů při energetické hodnotě 13727 kJ, tj. 857 kJ na 100 gramů, což je někde mezi konzervou „Šošovica s klobásou“ a paštikou Májka.

Malá odbočka k bezplamenným ohřívačům: Ano umožní vám to ohřát jídlo i tehdy, kdy nemůžete rozdělat oheň, ba ani zapálit vařič, protože demaskující světlo a tak dál. Osobně mi to přijde jako krutopřísná drsňárna odkoukaná z akčních filmů. Nevím jak vy, ale pokud já se budu nacházet v situaci, kdy ohřát vodu na starém dobrém VARu bude takříkajíc o držku, budu se především hledět z takové situace dostat a na ohřívání čehokoliv nebudu mít ani pomyšlení.

Shrnutí: Předpřipravené dávky a bezplamenné ohřívače nebrat.

Hotová jídla

Češi ve světě prosluli jako národ paštikářů a obrázek české rodinky z ranných devadesátek, kterak vyráží na zahraniční dovolenou do vytoužené ciziny autem naloženým konzervami jistě řadě z vás ještě utkvěl v paměti. Ostatně, legendární Trenčianský párok s fazuľou jsme do sebe házeli ještě před pár lety na jakési jeskyňářské expedici, abychom posléze zjistili, že kvalitní čerstvé jídlo z místních surovin by nás bylo vyšlo levněji než české konzervy.

Trvanlivá hotová jídla se v zásadě vyskytují ve dvou formách: Konzervy a dehadratovné směsi. Konzervy, jak řečeno výše, obsahují vodu a jsou proto těžké. Jejich energetická hustota se pohybuje okolo 600 kJ / 100g, což je žalostně málo. Konzervy v plechovce mají navíc ještě těžký obal. Proto když už konzervu, vyplatí se sáhnout spíš po hotovém jídle ve vaničce či v pytlíku, jako je např. Expressmenu. Což jsou sterilovaná jídla bez chemických konzervantů a podle toho také chutnají.

Dehyratovaná jídla mají výrazně lepší energetickou hustotu (asi 1500 – 2500 kJ / 100g). Jejich nevýhodou je potřeba doplnění vody a někdy i delšího vaření – viz zmiňované těstoviny s omáčkou typu Dobrý hostinec. Kvalitativně lepší varinatou jsou moderní outdoorová jídla jako např. Summit to Eat, která stačí pouze zalít horkou vodou a nechat dojít.

Paštiky a podobně

Na tradičních paštikách a játrovkách vandrovaly českou přírodou za socíku snad statisíce turistů. Jenže, co v tom je? Vepřové maso, sádlo a játra, vepřové kůže, solící směs, aromata, kořenící přípravky, karagenan, disodné ribonukleotidy, glutaman sodný, dusitan sodný a tak dále. Energetická hustota kolem 1200 kJ / 100 g. Osobně po zralé úvaze místo paštiky preferuju konzervu tuňáka, ideálně Kaiser Fanz Josef. Složení: Tuňák, slunečnicový olej, jedlá sůl a nanejvýš přírodní citrónové aroma. S chlebem se to dá sníst stejně dobře jako paštika a navíc se to dá využít k rozdělávání ohně.

Ořechy

S hodnotou okolo 2800 kJ / 100g patří ořechy k energeticky nejvydatnějším potravinám. Přitom mají na rozdíl od špeku a salámů ještě jakž takž přijatelnou trvanlivost pro střednědobé skladování. Výrobci zpravidla uvádí trvanlivost 9 až 12 měsíců. V praxi je lepší zajistit takovou rotaci zásob, aby ořechy v balíčku neležely déle než půl roku, protože rády žluknou. V kombinaci se sušeným či kandovaným ovocem představují výborný zdroj energie a dobrý mix pro pojídání za pochodu.

Ovesné vločky

Oblíbná krmě cestovatelů a hlavně horolezců. S energetickou hustotou kolem 1600 kJ / 100 g asi dvakrát lepší než konzerva. Mě se osvědčily klasické snídaňové pytlíky ovesné kaše s čokoládou: Ráno nasypat do víčka od ešusu, zalít trochou horké vody a dobrá sladká snídaně je na světě.

Sušené maso

Kolem téhle věci je tak trochu moc povyku a velká část z toho je marketing. Jerky sice prodává své pytlíčky se sloganem „pořádný kus energie“ ale upřímně, není to zase takový zázrak. Nějakých 1000 kJ / 100 g není žádná hitparáda. Přesto si ale naši pozornost zaslouží a to hlavně jako významný zdroj bílkovin. Většina ostatních trvanlivých potravin je totiž postavená hlavně na sacharidech. U dvoudenního vandru to není zas takový problém, ale během takového týdenního putování po horách už tělo kus masa potřebuje.

Čokoláda, sladké tyčinky, přesnídávky, doplňky

Tady je bohatý prostor pro vysokoenergetické osobní chuťové preference. Tuze oblíbené jsou přesnídávky v pytlíku (Hello apod.). Jde o perfektní směs rychlých cukrů a vody, kterou vycucnete za půl minuty. Skvělá věc, když potřebujete doplnit energii a nemáte moc času. Čokoláda a čokoládové tyčinky – je to dobré, ale v teple se rozpouští. Hroznový cukr jako pohotovostní zásoba rychlé energie. Žvýkačky. Svého času jsem si dával do balíčků takové ty čaje a pytlíky cukru a instatního kafe po vzoru armádních dávek, abych časem zjistil, že mám stejně v batohu ještě pikslu turka a cukr v tubě od multivitamínu. Takže tyhle zbytečnosti nebrat, ostatní výše uvedené v rozumném množství.

Terénní dávka TD1

Vlastní tvorba

Pokud se v kontextu survivalu vážně zajímáte o soběstačnost, chcete vědět co jíte, nebo jen chcete ušetřit, potraviny vlastní výroby jsou pro vás ideální volba. V domácích podmínkách lze vyrobit sušené maso i ovoce, namíchat si vlastní ořechové směsi či smíchat ovesné vločky s čokoládou. Proč ne, jen je třeba poradit si s obaly a věnovat tomu potřebný čas.

Další varianta je vaření přímo v terénu z primárních surovin. Což je energeticky i časově náročnější záležitost, nicméně je dobré to umět. Trocha tuku, soli a nějaké základní koření je minimum, se kterým lze z nasbíraných hub a jiných přírodních zdrojů vykouzlit vydatnou večeři. Ale to už je téma pro samostatný článek.

Jak to může vypadat

Níže uvedené je moje aktuálně používané univerzální menu pro terénní akce. Je to samozřejmě jeden z mnoha způsobů jak může jednodenní balíček vypadat. Záleží na osobních chuťových preferencích a také na tom, co všechno jste ochotni vláčet na hřbetě. Po několika zkušenostech jsem zavrhl suchary a křehké plátky. K tuňákovi si buď před odjezdem koupím čerstvý rohlík, nebo jej holt sním jen tak. Jídelníček je koncipován jako stravování za pochodu. Místo vydatného oběda se počítá s několika častějšími svačinami, zcela podle zásad zdravé výživy: Jíst v malých dávkách, ale často.

Při celkové deklarované hmotnosti obsahu 525 gramů vychází energetická hodnota takového balíčku na bezmála 8000 kJ což je přibližně doporučený energetický příjem dospělého muže při lehké aktivitě. Energetická hustota asi 1600 kJ / 100 g je ve srovnání s vojenskou dávkou BDP II. asi dvojnásobná.

Jednodenní terénní dávka TD1:

  • Snídaně: Emco ovesná kaše s čokoládou 55 g
  • Oběd: Kaiser Franz Josef tuňák ve slunečnicovém oleji 80 g (+ pečivo není součástí dávky)
  • Svačiny: Albert Go Nuts směs ořechů a sušeného ovoce 70 g
  • Jerky sušené maso 25 g
  • Corny Protein + Magnesium tyčinka 35 g
  • Hello přesnídávka 100 g
  • Hroznový cukr 40 g
  • Večeře: Summit to Eat dehyratované jídlo 120 g