Jak to všechno začalo

Bylo nebylo, na jednom survivalovém fóru se scházela poměrně zajímavá směsice lidí. Zedník vedle inženýra, mladý zajíc vedle zkušeného kmeta, lišili se snad ve všech myslitelných charakteristikách. Co je spojovalo, byla skepse s níž sledovali vývoj české, potažmo evropské společnosti. Poučeni z historického vývoje, uvědomili si, že podle řady pozorovatelných indikátorů dosti pravděpodobně směřuje západní civilizace k určitému bodu zásadní proměny.[1] Z dostupných informací vyvodili pro sebe následující poučení:

Jsou-li historicky doložené zásadní proměny lidských společností provázeny ztrátou komplexity a rozpadem složitých struktur na jednodušší,[2] uděláme nejlépe, když se pokusíme už dnes stavět svůj život na jednoduchých a tradicí ověřených strukturách, jako je rodina, komunita, obec. Na této úrovni je třeba zajistit maximální soběstačnost a resilienci. Proto je zapotřebí studovat, schraňovat a popularizovat takové metody, principy a technologie, které svobodu a soběstačnost jednotlivce podporují, místo aby ji podkopávaly.

Navigační systém s GPS je skvělá věc, ale vytváří závislost na složité technologii a jejím dodavateli. Papírovou mapu prostě máte. Tepelné čerpadlo je velmi úsporné, ale někdy jsou lepší kamna na dřevo. Jakýkoliv složitý systém nám sice usnadňuje život, ale současně vytváří závislost. Nemluvě o možnosti jejich zneužití. Nadnárodní korporace jako je Facebook či Google dnes ovládají klíčové komunikační kanály soudobého světa. Můžeme jim věřit, že je nezneužijí?[3],[4]

Na druhou stranu nemá valného smyslu snít o návratu do doby předindustriální. Venkovská idyla roubené chalupy či hanáckého statku z půlky 19. století sice může vypadat lákavě v představách přírodymilovných intelektuálů sedících v útulné kavárně, ale skutečný návrat do takových časů by drtivá většina společnosti prožívala dosti drasticky. Vraceli bychom se totiž do té doby se vším, co k ní patřilo – počítaje v to i děsivou kojeneckou úmrtnost, černý kašel a každodenní lopotnou práci „od slunka do slunka“.[5]

Snažíme se proto soudobé technologie využívat, ale nenechat se jimi ovládnout. Za klíčovou kompetenci pro přežití považujeme schopnost kritického myšlení a uchování jisté formy „selského rozumu“.[5] Právě ten nás totiž pokaždé, když nám nějaký dodavatel bude představovat další báječný vynález, donutí položit si zásadní otázky: K čemu je to dobré? Opravdu to potřebuju? A jakou cenu za to zaplatím?

Self-reliance chápeme jako přístup k životu založený na vlastních schopnostech a zdrojích, tedy jako pravý opak v dnešní době tolik populárního stylu „cokoliv jako služba“. V ryze praktické rovině bychom na tomto webu rádi vytvořili prostor pro trvalé uchování poznatků, postřehů či návodů, na které jsme mnohdy narazili – ať už při brouzdání po internetových fórech, nebo v praxi. Některé z těchto myšlenek by se totiž měly v pravdě tesat do kamene.

Zdroje:
[1] BÁRTA, Miroslav, Martin KOVÁŘ a Otakar FOLTÝN, eds. Na rozhraní: krize a proměny současného světa. V Praze: Vyšehrad, 2016. ISBN 978-80-7429-357-3.

[2] BÁRTA, Miroslav a Martin KOVÁŘ. Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur: minulost, současnost a budoucnost komplexních společností. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2036-9.

[3] https://ekonomika.idnes.cz/facebook-sdileni-dat-cinsti-vyrobci-smartphonu-frw-/eko-zahranicni.aspx?c=A180606_113325_eko-zahranicni_div

[4] http://theduran.com/leaked-49-page-memo-documents-how-george-soros-is-behind-social-media-censorship/

[4] Nicméně i takový či podobný scénář může – alespoň dočasně – nastat. I tím se self-reliance zabývá: 48 hodin do středověku

[5] https://zpravy.idnes.cz/masinka-tomas-serial-gender-dp0-/zahranicni.aspx?c=A180904_061731_zahranicni_bur

Foto: Pixabay.com pod licencí CC0

1 Comments

  1. Pingback: Není selfie jako selfee – selfee.cz

Comments are closed.