Co tě nezabije, to tě poučí

Máme za sebou první tři akce, což je příhodná chvíle ke kratičkému zamyšlení. Následující budiž stručným výtahem recentních zkušeností pro ty iniciativní spoluobčany, kteří by eventuelně chtěli následovat našeho příkladu a rozvíjet ve svých bližních schopnosti, které kdysi naše otce učili naši dědové. Dneska už je mnohdy nemá kdo učit. A když už někdo něco z toho umí, tak si to nechá nekřesťansky zaplatit. Což není principiálně špatně, ale ne každý na to má. Proto nám přišlo jako dobrý nápad učit se navzájem jeden od druhého.

Rozdělávání ohně je někdy hodně o trpělivosti 🙂

Pokud tedy nedáte na varování moudřejších, případně ke své smůle nepotkáte nikoho, kdo by vám vysvětlil, že to nejde, klidně se do budování podobného spolku pusťte. Vězte však, že:

Budete-li skládat zcela novou partu, velmi pravděpodobně se v ní setkají jedinci různých očekávání, různých schopností i různé fyzické zdatnosti. Někdo očekává dobrodrůžo, někdo se chce cosi naučit, někdo jen zabít nudu či přehlušit osobní stesky nějakou aktivitou. Z rozdílnosti povah a osobnostních charakteristik budou nutně vznikat třecí plochy, které je třeba srovnávat co nejdříve.

Základní podmínkou úspěšné spolupráce není kupodivu ani ocelová fyzička, ani macgyverovské schopnosti, ale hodnotová kompatibilita a schopnost vzájemné spolupráce. Fyzičku lze nabýt tréninkem, schopnosti učením se, ale hodnotový žebříček, s tím u dospělého člověka moc hýbat nelze. Je to člověk, na kterého se lze spolehnout? Umí držet slovo? Je týmový hráč, nebo si jede na vlastní triko?

Ze samých individualistů funkční tým nepostavíte. Na druhou stranu mít v týmu pár silných osobností může být celkem užitečná věc, jen je třeba o nich vědět a umět s nimi pracovat. Totéž platí i pro další osobnostní charakteristiky. Smyslem úvodních akcí je tedy především pozorování. Sociální dynamika se v terénu projeví sama od sebe. Vaším úkolem je jenom dobře se dívat: Kdo jak reaguje, kdo má tendenci vést a kdo se naopak spíš „veze“. Dobře k tomu využijete nečekaných situací, nebo je můžete sami „vyrobit“.

Z praktického hlediska se nám osvědčilo před první terénní akcí zařadit úvodní workshop zaměřený na vybavení a balení. V závislosti na vaší cílové skupině se do týmu mohou dostat lidé s většími či menšími zkušenostmi, proto není od věci vzájemně si poradit a úplné nováčky nasměrovat k praxí ověřenému vybavení.

První terénní akce by měla být relativně nenáročná, protože seznamovací. Zde samozřejmě záleží na schopnostech a kondici účastníků, ale obecně je rozumné zátěž volit pro začátek spíše menší a postupně ji zvyšovat. Nejste na závodech, potřebujte se sehrát.

Kanady vz. 60, tři měsíce nemazány, uloženy na slunném místě… cca 15 km.

Z hlediska vybavení se vyplatí nepodceňovat jeho celkovou hmotnost. V rozporu s obvyklou praxí řady internetových cestovatelů doporučujeme hmotnost batohu zjišťovat nejen včetně vody a potravin, ale také včetně oblečení neseného na sobě. Přesněji řečeno, včetně té části oblečení, kterou si cestou do kopce sundáte a strčíte – do batohu. Nebo pověsíte na něj. Při experimentu, který měl velmi vzrušující průběh, jsme například zjistili, že vojenské „kongo“ vz. 95 o hmotnosti 3 kg udělá z patnáctikilového batohu osmnáctikilový. Také obuv není radno podceňovat. Staré dobré kanady vz. 60 po třech měsících nečinnosti jsou poměrně rafinovaný mučící nástroj. Tady platí, že kdo maže, ten jde.

Na závěr každé akce se hodí provést krátký, nikoliv formální, debriefing: Co se vám líbilo? Co se vám nelíbilo? Co byste příště udělali jinak?

Hodláte-li se užitečnými dovednostmi survivalového ražení seriózně zabývat v rámci nějakého týmu, jsou společné zkušenosti z terénu nenahraditelné. A buďte si jisti, že vám život může připravit i takové zážitky, které jste původně vůbec neměli v úmyslu zkoušet. Tak směle do toho!